• Andrea Jelínková

JAK JSEM SKONCOVALA S BÍLÝM CUKREM

Moje babička byla velká cukrářka. Každý víkend bylo napečeno – buchty a koláče s několika náplněmi; poctivé krémové dorty k narozeninám, přes 20 druhů cukroví o Vánocích, k nim vánočky i mazance a o posvícení od každého něco.


V týdnu maminka buď napekla, nebo v samoobsluze koupila šátečky nebo loupáky. Buchty a koláče jsem snídala, svačila a někdy i večeřela. A tetičky nikdy nepřišly na návštěvu bez čokolády. Na sladkém jsem prostě vyrostla. Jako malá jsem dělala gymnastiku a táta mi vždycky říkal: „Nejez to sladký, budeš tlustá a praskne pod tebou kladina.“ 😀


V každém případě mi to vydrželo až do dospělosti. Sladké snídaně, to bylo moje ještě dlouho poté, co jsem odešla z domova a postavila se na vlastní nohy.


A proč jsem se rozhodla s bílým cukrem (rozumějte sladidlem) skončit? Roky plynuly a přibývaly a mě došlo, že jestli takhle budu pokračovat dál, brzy budu muset začít kupovat větší oblečení. A to jsem nechtěla připustit. Totiž, já byla vždycky de facto hubená. Štíhlá. Považovala jsem to za svůj standard, na kterém jsem nechtěla nic měnit. Ráda jsem nosila hezké oblečení a nechtěla se toho vzdát.


Moje cesta...

Přestala jsem kupovat sladké pečivo. V sámošce jsem sama se sebou vždycky sváděla velký boj, ale protože jsem začala chodit nakupovat najedená, boje jsem stále častěji vyhrávala. Stopku dostaly také sladké limonády a sušenky. Voda mi překvapivě chutnala. Ovšem na sušenky jsem občas chuť dostala, ale protože jsem žádné nekoupila, nehrozilo, že bych je „v nouzi“ mohla sníst. Bonbóny jsem jedla naposledy jako dítě, s těmi problém nebyl. „Čokoládu“, kde je ve složení na prvních místech cukr a tuk, jsem vyměnila za kvalitní 70%. No a když ji jednoho krásného dne v obchodě neměli, koupila jsem 81% a už u ní zůstala. Tu 70% dnes používám pouze do zdravých dezertů.


Postupně jsem taky snížila slazení čaje a kávy. I když… byla to fuška. Kafe bez cukru? Fuj, kdo to může pít? Musela jsem na to jít pozvolna a chvíli mi to trvalo. Prostě jsem po malých troškách cukr ubírala, až jsem se dostala na nulu. A i když mi to na začátku přišlo nemožné, zjistila jsem, že mi obojí takhle víc chutná.


Cukrářské umění jsem po babičce (díky bohu) nepodědila. Já pekla „placky“. Zamíchat všechny ingredience, těsto nalít na plech, maximálně do formy na bábovku a péct cca 40 minut. A cukr? Ten jsem automaticky ve všech receptech snížila o 1/3 a šalamounsky jsem nahradila bílý cukr CUKREM HNĚDÝM. Ten HNĚDÝ, ten má přece nějaké prospěšné látky a je lepší, ne? A taky je IN…


Do těsta na palačinky, amolety nebo lívance jsem cukr přestala dávat úplně. Přišlo mi to zbytečné, když si je pak stejně namažu sladkým džemem.


Cukrárna u nás na vsi není. A nejbližší kvalitní cukrárnu (jsem gurmán) máme 20 minut autem. Takže omezení nastalo jaksi přirozeně. Přesto mě občas přepadla „fakt velká chuť na něco sladkýho“. Bývala jsem milovnice špiček, indiánů a punčáků. A čas od času se mi stalo, že jsem si „něco“ musela dát. Ale čím dál míň jsem si to užívala. Jak jsem totiž omezovala cukr a zvykala si na jiné chutě, přestávaly mi ty dobroty připadat dobré.


Můžeme si to zrekapitulovat: Přestala jsem pít sladké limonády, jíst sladké pečivo, sušenky a nekvalitní čokoládu a při pečení snížila použitý cukr o 1/3. Palačinky, amolety a lívance jsem dělala bez cukru. Cukrárna byla daleko. Začala jsem pít pouze vodu a neslazený čaj a kávu.


Takhle jsem fungovala několik let. A protože jsem byla schopná si svou váhu a postavu držet, vysoce procentní čokoládu jsem si dopřávala často a občas jsem si dala i Colu, špičku nebo toho indiána.


Můj důvod pro život bez cukru

Dneska už cukr nepoužívám vůbec. Proč? Abych neztloustla? No, to taky. Ale hlavně ze zdravotních důvodů. Když jsem zjistila, že CUKR (včetně jeho příbuzných - kukuřičný sirup/glukózový sirup/HFCS vysoce fruktózový kukuřičný sirup) jsou nejen prázdné kalorie, ale že je jedním z hlavních viníků dnešní epidemie obezity, ničí střevní mikrobiom, a dokonce souvisí s chronickými nemocemi a to nejen diabetem 2. typu, ale i s kardiovaskulárními chorobami, záněty, demencí. A to byl VELKÝ IMPULS s cukrem skončit úplně.


Jak jsem na tom s cukrem dnes?

Stále piju pouze vodu, neslazený čaj a neslazenou kávu. Do cukrárny nechodím a zákusky nekupuju. Nekupuju ani sušenky, bonbóny, „rádoby“ čokolády, buchty ani koláče. Snídám bílý jogurt se semínky a ořechy nebo ovesnou kaši, které si ráda přisladím pár sušenými hrozinkami, brusinkami, datlemi nebo jiným ovocem. Pečení a dezerty se u nás konají jen o víkendu (ne o každém) a dezerty připravuju v malém množství tak, aby měl každý z nás kousek – my k odpolednímu kafíčku a děti k odpolední svačince. A pokud původní recept obsahuje cukr, snížím jeho množství na 1/3. Také jsem se naučila péct dezerty slazené banánem. Malé klasické dorty se u nás doma objevují 2 x ročně, když mají děti narozeniny.


Když teď přemýšlím o tom, jestli a kam ještě cukr dávám, napadá mě jen rajská (1/3 z původního množství v receptu, vařím ji tak 2 x do roka) a domácí kompoty a džemy. Nikde jinde cukr nepoužívám.


Přesto u mě láska k sladkému nezmizela a pořád ho miluju. Bodejť by ne. Sladká chuť je nám přirozená. Zmíněnou 81% čokoládu mám doma v zásobě, a když mám chuť, vezmu si půlku kostičky a jsem spokojená. A svůj víkendový sladký kousek si vždycky pořádně vychutnám.


Tohle byl můj příběh a moje cesta. Ze zkušenosti vím, že každý jsme na tom jinak. A že se ty naše cesty více či méně liší. Jak to máte s cukrem vy? Napište nám to!


A pokud byste chtěli s cukrem a nejen s ním pomoct, zavolejte. Rádi vám pomůžeme. 🙂


Líbil se vám článek? Lajkujte ho a sdílejte se svými přáteli. 🙂

Všechny sužby jsou poskytovány prostřednictvím programu NUTRIADAPT

Tel: 602 486 477

Email: beroun@nutriadapt.cz

© 2019-2021 Hubnutí Beroun